Možná to nebude úplně obvyklé, ale rozhodli jsme se udělat interview s Květovárnou. Pořád dokola se dělají jen rozhovory s politiky, herci, zpěváky, miliardáři, pošuky a se sportovci (tak jasně), ale s obchodem jsme moc rozhovorů ještě nečetli. Nejvyšší čas to napravit.
MY: Květovárno, co tě vedlo k poskytnutí svého prvního interview?
KVĚTOVÁRNA: Tvoje nabídka na rozhovor? (úsměv)
M: To jo, ale mohla jsi odmítnout. Proč jsi neodmítla?
K: Nevím. Asi jsem cítila potřebu něco sdělit. …..nebo s někým poplkat?
M: Tak spíše sdělit, ne? Vždyť “plkat” se dá i se zákazníky.
K: To ani ne. Jak s kterými. Ale máš pravdu, že po těch pěti letech spíše cítím potřebu něco sdělit.
M: To už máš fakt pět??
K: No, ve skutečnosti mám už přes šest. To jen obchod v Ostravě bude slavit za pár týdnů pět. Právě před těmi pěti lety, jsem touto dobou byla uprostřed velké a nákladné rekonstrukce, původně ne příliš hezkých prostor. Mákla jsem si celkem dobře, ale díky tomu se dalo otevřít ještě před Vánocema, 8.prosince 2014. A kdo u mě byl, mohl posoudit jestli se mi návrh a realizace zdařila nebo ne.
M: A co teda říkají zákazníci?
K: Normálně. Většina nic nehodnotí. Jen pár se jich zmíní, že tu chodí rádi a cítí se tady dobře. To potěší.
M: To asi ano. A jinak? Jak to jde?
K: Hmm, ….jinak, než jsme naplánovali.
M: Můžeš to nějak rozvést?
K: Je to jednoduché. Za těch pět let si obchod našel relativně dost zákazníků, taky hodně fandů a obdivovatelů, ale moje prapůvodní idea z roku 2014 se nenaplnila.
M: A konkrétně?
K: Konkrétně to byla idea, že budu stále výrobcem a současně, kromě mých výrobků v obchůdku nabídnu něco, co skutečně stojí za to. Na místo dnes obvyklých otravin nabízet jen potraviny a místo komerčních jedů mít na regále skutečnou kosmetiku a drogerii….
M: …..ale tohle vše se podařilo. Vždyť to tu vidím. V čem je teda problém?
K: Kdybys mi neskákal do řeči, tak by ses to věděl. Jo, to všechno kolem nabídky se mi postupně splnit podařilo, ale v tom zbytku jsem narazila. Plán byl rozjet obchůdek, zaměstnat prodavačku, potom postupně otevřít další prodejny, ale dál se věnovat tomu, v čem jsem dobrá a čemu skutečně rozumím. To je pěstování a výrobě potravin. Asi by tě taky bavilo zasadit, vypěstovat a z těchto surovin vytvořit něco skutečného. Něco, co lidem chutná.
M: Možná jo, nevím, ale podle toho co říkáš, se ti kromě té prodavačky přeci daří.
K: No právě. Kromě té prodavačky. To byl základ. Pět let jsem s vypětím všech sil, sedm dní v týdnu pěstovala, vyráběla a současně provozovala obchod, ale na zaměstnance to bylo málo. Se všemi odvody a drakonickými podmínkami pro zaměstnavatele, ani po pěti letech na takový luxus nemám dostatečný obrat. Prodavačka je pro mě prostě sci-fi.
M: Takže obrat. Lidi Květovárnu moc neberou?
K: Takhle bych to neřekla. S květinářstvím, jak to bývalo dříve, si mě už splete jen málo kdo a dokonce lidi už neříkají, že jdou do “zdravé výživy”, ale chodí do “Květovárny”. To všechno je super. Jenže jak jsem říkala, chodí ke mě sice stálí i náhodní zákazníci, ale na zaměstnání prodavačky je to prostě málo. Tady jsem zkrátka narazila.
M: Zjistila jsi v čem je chyba?
K: Ne.
M: ?
K: Opravdu ne. Lidi sice vynikají neuvěřitelnou pohodlností, ale nevěřím, že by je těch pár schůdků k nám zastavilo. A síla řetězců? To je asi tak, že pokud řetězce nemají letákové akce, tak ceny máme podobné jako oni. Mnohdy i nižší. Ano, řetězce mají sice širší sortiment, ale jen co se týče těch otravin a škodlivé kosmetiky. Tam nás fakt válcují. Ale v neškodlivých produktech hrají, oproti nám, jen druhé housle. Opravdu nevím v čem je zádrhel.
M: Třeba že lidi nemají peníze na potraviny, ale jen na ty otraviny.
K: No podle prohlášení posledních vlád se všem daří, jak nikdy předtím a lidi nevědí kam s penězi (smích). Nevím. Možná fakt nenápadně chudnem. Ale zase jak si vzpomenu na davy Fukušimě, Šopinu nebo Carrefouru, tak bych řekla, že o penězích to není.
M: A co propagace?
K: Tu moc nedělám, to je pravda. Ale zastávám názor, že dobré zboží nepotřebuje reklamu. To ostatní ano. Asi na malé české obchůdky není doba a lidi raději podporují zahraniční obchodní řetězce. Nevím.
M: Jak myslíš to s tím “podporují”?
K: Jednoduše. Je to stejné jako u voleb. Lidi si to ani neuvědomují, ale svou peněženkou vlastně hlasují, kdo má zůstat a kdo má skončit.
M: Díky za vysvětlení. Je to asi pravda…..
K: ……asi? Kdepak. Je to tak jak říkám. Jen nad tím zas tak moc lidí nepřemýšlí. Hádám tak jedno procento. Víc to nebude.
M: Souhlas. Ale když jsi na řešení doteď nepřišla, tak teď to asi nerozlousknem. Co teda dál?
K: Dál? Asi skončím.
M: Prosím??
K: No néé úplně. Mám na mysli obchod v Ostravě. Květovárna jako taková samozřejmě neskončí.
M: To znamená, že v Ostravě, jak se říká, balíš pět švestek?
K: Je to pro mě zdrcující, ale vypadá to na to.
M: Takže ještě nejsi rozhodnutá?
K: Ne.
M: Vidím na tobě, že se ti o tom zas tak moc nechce mluvit, tedy díky za rozhovor a přeji ti, ať všechno dobře dopadne.
K: Jo, jo. Díky a ahoj.