Možná to nebude úplně obvyklé, ale rozhodli jsme se udělat interview s Květovárnou. Pořád dokola se dělají jen rozhovory s politiky, herci, zpěváky, miliardáři, pošuky a se sportovci (tak jasně), ale s obchodem jsme moc rozhovorů ještě nečetli. Nejvyšší čas to napravit.

MY: Květovárno, co tě vedlo k poskytnutí svého prvního interview?

KVĚTOVÁRNA: Tvoje nabídka na rozhovor? (úsměv)

M: To jo, ale mohla jsi odmítnout. Proč jsi neodmítla?

K: Nevím. Asi jsem cítila potřebu něco sdělit. …..nebo s někým poplkat?

M: Tak spíše sdělit, ne? Vždyť “plkat” se dá i se zákazníky.

K: To ani ne. Jak s kterými. Ale máš pravdu, že po těch pěti letech spíše cítím potřebu něco sdělit.

M: To už máš fakt pět??

K: No, ve skutečnosti mám už přes šest. To jen obchod v Ostravě bude slavit za pár týdnů pět. Právě před těmi pěti lety, jsem touto dobou byla uprostřed velké a nákladné rekonstrukce, původně ne příliš hezkých prostor. Mákla jsem si celkem dobře, ale díky tomu se dalo otevřít ještě před Vánocema,  8.prosince 2014. A kdo u mě byl, mohl posoudit jestli se mi návrh a realizace zdařila nebo ne.

M: A co teda říkají zákazníci?

K: Normálně. Většina nic nehodnotí. Jen pár se jich zmíní, že tu chodí rádi a cítí se tady dobře. To potěší.

M: To asi ano. A jinak? Jak to jde?

K: Hmm, ….jinak, než jsme naplánovali.

M: Můžeš to nějak rozvést?

K: Je to jednoduché. Za těch pět let si obchod našel relativně dost zákazníků, taky hodně fandů a obdivovatelů, ale moje prapůvodní idea z roku 2014 se nenaplnila.

M: A konkrétně?

K: Konkrétně to byla idea, že budu stále výrobcem a současně, kromě mých výrobků v obchůdku nabídnu něco, co skutečně stojí za to. Na místo dnes obvyklých otravin nabízet jen potraviny a místo komerčních jedů mít na regále skutečnou kosmetiku a drogerii….

M: …..ale tohle vše se podařilo. Vždyť to tu vidím. V čem je teda problém?

K: Kdybys mi neskákal do řeči, tak by ses to věděl. Jo, to všechno kolem nabídky se mi postupně splnit podařilo, ale v tom zbytku jsem narazila. Plán byl rozjet obchůdek, zaměstnat prodavačku, potom postupně otevřít další prodejny, ale dál se věnovat tomu, v čem jsem dobrá a čemu skutečně rozumím. To je pěstování a výrobě potravin. Asi by tě taky bavilo zasadit, vypěstovat a z těchto surovin vytvořit něco skutečného. Něco, co lidem chutná.

M: Možná jo, nevím, ale podle toho co říkáš, se ti kromě té prodavačky přeci daří.

K: No právě. Kromě té prodavačky. To byl základ. Pět let jsem s vypětím všech sil, sedm dní v týdnu pěstovala, vyráběla a současně provozovala obchod, ale na zaměstnance to bylo málo. Se všemi odvody a drakonickými podmínkami pro zaměstnavatele, ani po pěti letech na takový luxus nemám dostatečný obrat. Prodavačka je pro mě prostě sci-fi.

M: Takže obrat. Lidi Květovárnu moc neberou?

K: Takhle bych to neřekla. S květinářstvím, jak to bývalo dříve, si mě už splete jen málo kdo a dokonce lidi už neříkají, že jdou do “zdravé výživy”, ale chodí do “Květovárny”. To všechno je super. Jenže jak jsem říkala, chodí ke mě sice stálí i náhodní zákazníci, ale na zaměstnání prodavačky je to prostě málo. Tady jsem zkrátka narazila.

M: Zjistila jsi v čem je chyba?

K: Ne.

M: ?

K: Opravdu ne. Lidi sice vynikají neuvěřitelnou pohodlností, ale nevěřím, že by je těch pár schůdků k nám zastavilo. A síla řetězců? To je asi tak, že pokud řetězce nemají letákové akce, tak ceny máme podobné jako oni. Mnohdy i nižší. Ano, řetězce mají sice širší sortiment, ale jen co se týče těch otravin a škodlivé kosmetiky. Tam nás fakt válcují. Ale v neškodlivých produktech hrají, oproti nám, jen druhé housle. Opravdu nevím v čem je zádrhel.

M: Třeba že lidi nemají peníze na potraviny, ale jen na ty otraviny.

K: No podle prohlášení posledních vlád se všem daří, jak nikdy předtím a lidi nevědí kam s penězi (smích). Nevím. Možná fakt nenápadně chudnem. Ale zase jak si vzpomenu na davy Fukušimě, Šopinu nebo Carrefouru, tak bych řekla, že o penězích to není.

M: A co propagace?

K: Tu moc nedělám, to je pravda. Ale zastávám názor, že dobré zboží nepotřebuje reklamu. To ostatní ano.  Asi na malé české obchůdky není doba a lidi raději podporují zahraniční obchodní řetězce. Nevím.

M: Jak myslíš to s tím “podporují”?

K: Jednoduše. Je to stejné jako u voleb. Lidi si to ani neuvědomují, ale svou peněženkou vlastně hlasují, kdo má zůstat a kdo má skončit.

M: Díky za vysvětlení. Je to asi pravda…..

K: ……asi? Kdepak. Je to tak jak říkám. Jen nad tím zas tak moc lidí nepřemýšlí. Hádám tak jedno procento. Víc to nebude.

M: Souhlas. Ale když jsi na řešení doteď nepřišla, tak teď to asi nerozlousknem. Co teda dál?

K: Dál? Asi skončím.

M: Prosím??

K: No néé úplně. Mám na mysli obchod v Ostravě. Květovárna jako taková samozřejmě neskončí.

M: To znamená, že v Ostravě, jak se říká, balíš pět švestek?

K: Je to pro mě zdrcující, ale vypadá to na to.

M: Takže ještě nejsi rozhodnutá?

K: Ne.

M: Vidím na tobě, že se ti o tom zas tak moc nechce mluvit, tedy díky za rozhovor a přeji ti, ať všechno dobře dopadne.

K: Jo, jo.  Díky a ahoj.