Nejsem zrovna fanouškem ředkviček. Většinou si říkám, jak něco tak krásného na pohled může mít tak strašlivou chuť a při každém soustu se mi pusa křiví, jako bych vypila panáka slivovice. Člověk by si skoro řekl, proč to ta holka teda jí? Odpověď je jednoduchá tak jako u většiny věcí – jsou zdravé.

Ředkvičky (Raphanus sativus, Brassicaceae) mohou vypadat různě – podlouhlé, kulaté, růžové, žluté nebo bílé. Všechny odrůdy spojuje jejich štiplavá chuť, která je způsobena obsahem hořčičných silic (olejů). Tyto silice působí FYTONCIDNĚ, což znamená, že likvidují nebo alespoň zastavují růst mikroorganismů v těle. Jsou to taková rostlinná antibiotika. Dráždivá chuť ředkviček napovídá, že stejně tomu tak bude i ve střevě – napomáhají trávení a působí proti zácpě, ale vyhýbat či jíst je s mírou by měli lidé s žaludečními vředy a podobnými chorobami, při kterých není vhodné trávicí trakt jakkoli dráždit. Dále ředkvičky obsahují vitamíny – thiamin (B1), riboflavin (B2), C, E, beta-karoten a minerály – draslík, sodík, fosfor, hořčík, vápník a železo.

Takže zpět k tomu, jak si pochutnat na ředkvičkách, i když je moc nemusíte.