S vitamíny je problém. Půdy jsou z důvodu extenzivního způsobu pěstování vyžilé a tak dnešní obsahy vitamínů a minerálů v potravě již nedosahuje úrovně pro potřeby našeho zdraví. Začínáme se stále více a více ohlížet po tzv. potravinových „doplňcích“. Důvod je jasný: nejsme schopni denně sníst pětadvacet kilo ovoce, zeleniny, obilovin, luštěnin, masa atp., abychom si doplnili komplet „paliva“ pro naši zdárnou existenci – tedy vitamíny a minerály.
K čemu vlastně ty vitamíny a minerály potřebujeme?
Odpověď je snadná – pro silnou, přirozenou imunitu. Podle vyjádření znalých se zdá, že ji budeme potřebovat. A vypadá to, že toho vědí až podezřele moc! Miliardář Bill Gates se budoucím nemocným otevřeně
směje do očí a WHO nás seznamuje s dalšími naplánovanými virovými vlnami. Nejeví se to moc dobře a jedno z mnoha vyjádření si můžete přečíst třeba zde (stačí jen 2. a 3. odstavec). Nedá se nic dělat, my se jednoho dne budeme muset rozhodnout, zda svou odolnost budeme řešit věčnými maskami, skafandry, testy, očkováním a zákazy vycházení a nebo posílenou fyzickou i psychickou imunitou. To by neměla být zrovna Sophiina volba.
Kdyby jste se náhodou rozhodli pro imunitu, tak aby nás nikdo netahal za nos a mohli si kdykoli představit co to ta imunita je, uvedeme si necenzurované znění části rozhovoru Dr. Larry Palevského, který nám velmi lidskou a nenásilnou formou navede na cestu k pochopení naší (ne)odolnosti vůči nemocem.
Nejdříve se nám ale Dr. Palevsky sám představí: „Jsem pediatr licencovaný ve státě New York. Narodil jsem se a vyrůstal jsem v New Yorku a medicínu jsem vystudoval v roce 1987. Pediatrickou stáž jsem dělal v nemocnici Mount Sinai v New Yorku, kterou jsem ukončil v roce 1990. Posledních 30 let od roku 1990 jsem převážně pracoval v nemocnicích v New Yorku s hospitalizovanými pacienty, na pediatrii, na odděleních intenzivní péče o novorozence, na odděleních intenzivní péče o děti, na pediatrických pohotovostech, na pediatrických klinikách, odděleních pro novorozence a na porodnicích. V posledních 20 letech v rámci své soukromé praxe pracuji s dětmi za pomocí celostní a integrované medicíny.“
A nyní si přečtěte jen pár odstavců o základech naší imunity, které hned tak někde nenajdete:
Dr. Palevsky: „Když jsme se na medicíně učili o virech a bakteriích, učili jsme se, že bakterie jsou živé organismy, a že viry jsou ve skutečnosti neživé organismy. Jsou inertní, mrtvé. To znamená, že samotný virus nemůže vytvořit další virus. Tudíž nemá schopnost rozmnožování, nemá schopnost cokoliv udělat, pokud není začleněn do genetického aparátu živého organismu. Živý organismus může být zvíře, může to být rostlina, může to být bakterie a můžou to být lidé.“
„Virus sám o sobě ti nemůže ublížit, pokud není usazen v genetickém aparátu a něco ho nezapne, aby se začal rozmnožovat. Každou chvíli, každý den se nám viry zapínají v důsledku vnějších sil, našich myšlenek, jídel, počasí, sezónních změn, emocí, stresů, chemikálií, kterým jsme vystaveni, toxinů. Ty viry dostanou signál od vnější síly, aby se v našem genetickém materiálu zapnuly.“
„Zajímavé na tom je, že lidské tělo se v podstatě rodí s více jak půl milionem virů, které už jsou součástí genetického kódu. V naší společnosti si myslíme, že viry nejsou v našem těle, dokud nám je nedá někdo, kdo je nemocný. To ve skutečnosti není pravda. Ještě zajímavější je to, že tělo obsahuje více jak 100 bilionů bakterií. A viry jsou schopné se také usadit uvnitř bakterií. Když je v naší genetice více jak půl milionu virů a pak máš více jak 100 bilionů bakterií, máme potenciál, být více jako virus než jako člověk.“
„To je ten problém. Myslíme si, že jediná možnost, jak se viru vystavit, je když nám ho někdo nemocný předá a nechápeme, že viry se v našem těle, v našich buňkách, neustále rozmnožují, neustále se rozmnožují v bakteriích, neustále vdechujeme viry skrze vzduch, a nejsme nemocní. Což znamená, že samotné viry nás nedělají nemocnými, pokud uvnitř těla a mimo tělo nejsou podmínky, které dávají signál ke spuštění nebo vypnutí těchto virů.“
Když bychom shrnuli těchto několik odstavců Dr Palewského, pocházející z delšího rozhovoru, tak platí, že naše tělo obsahuje obrovské množství virů, ale jejich negativní činnost v našem těle se aktivuje teprve nějakým signálem. Nějakými vnějšími nebo vnitřními podmínkami, kterým jsme vystaveni. Pokud toto „vystavení se“ nenastane, jsou v podstatě mrtvé a nečinné. To je celkem zásadní zjištění, které může mnohým změnit pohled na virové nemoci, nákazy a epidemie.
Je nad slunce jasné, že vnějším podmínkám a vlivům neutečeme. I kdybychom se odstěhovali do středu Aljašky nebo Sibiře, nemůžeme ani pomyslet na to, že vnější vlivy vymizí. Ony se jen zamění. Stane se pouze to, že špinavý vzduch, elektrosmog, jedy v potravinách a stresy v zaměstnání vyměníte za strach z medvědů, stres z odloučení od rodiny, za obavy z nedostupnosti potravin a léků a samozřejmě sociální izolace by si také na naší psychice vzala svou daň. Před vnějšími vlivy se utéci prostě nedá – jen je lze vyměnit za jiné.
Pokud tomu tak je, nezbývá už nic jiného, než posílit naši odolnost. Fyzickou i psychickou. Když se na toto posilování vykašleme, nevědomky tím i snížíme laťku pro aktivaci virů a ty pak může zapnout naše sebemenší nepohoda.
Aby se tak nestalo, vrátíme se na začátek článku a zopakujeme, že potraviny o kterých doufáme, že doplní naše tělo o všechny látky potřebné pro naši fyzickou prosperitu a duševní odolnost, dnes již neexistují. Tedy ony existují, ale jen se zlomkem těchto látek, které se nacházely v potravinách třeba před 200 lety. Asi je všem jasné, že nemůžeme sníst k snídani patnáct obložených krajíců chleba nebo půl kýble jakkoli zdravé kaše, aby tělo dostalo vše, co pro svou odolnost potřebuje. To nelze. Proto v minulém století začaly vznikat takzvané potravinové „doplňky“ ve formě vitamínů, minerálů a stopových prvků. V dalších dílech zjistíme, že jejich označení jako „doplněk“ je zcela chybné. Způsobilo, že do našeho podvědomí, a hlavně do podvědomí lékařů a vědců, se vitamíny často zapsaly jako „alternativní léčba“, která vzbuduje posměch, nedůvěru a odmítání. To samozřejmě nesmysl.