Bez včelích úlů se neobejdeme

Odkud pochází náš med

Rozhovor se včelařem z Jeseníků. Med, včely, píchance, důležitost včel…

Čím dál tím víc lidí si začíná uvědomovat, že med bez přidané chemie je lepším medem. Moc rádi vidíme tuto proměnu. Ani tolik nevadí, že takový med stojí o něco více, protože jeho kvalita je na úplně jiné úrovni. A že pak cukernatí? To je naprosto přirozené, to “zdravý” med dělat má. Dále také víme, jak med uvést do tekuté podoby a přitom ho nezničit.

Před nějakou dobou jsme se vypravili do Skorošic, malé vesničky, která leží v severním výběžku Olomouckého kraje, tam kde se setkávají Jeseníky s horami Rychlebskými. Kraj je to chudý a poměrně vylidněný, protože lidé odcházejí za prací do větších měst. Povětšinou zde asi platí, že pokud zde chcete žít a pracovat, své místo si musíte vytvořit. Ovšem pro letní dovolenou na kolech nebo v turistických botách, kdy si chce člověk odpočinout od  ruchu města, jsou tahle místa jako stvořená. A místní by určitě ocenili, že kraj objevili turisté a jejich hospůdky, penziony a statky by začaly vzkvétat.

Prostředí, z něhož náš med pochází

Prostředí, z něhož náš med pochází

My jsme se zde ocitli, protože jsme sháněli kvalitní med. No a dostali jsme tip na zdejšího včelaře, pana Mastného. A protože byl velmi vstřícný, když jsme projevili zájem o prohlídku míst, kde včely chová, vyjeli jsme si ho navštívit a trochu to zdokumentovali.

Pane Mastný, jak jste se ke včelaření vlastně dostal?

Tak ke včelařství jsem se dostával celkem dvakrát. Poprvé to bylo s tátou, který s tím začal už kdysi dávno. Měl na zahradě nějaké úly a já mu někdy pomáhal. Moc let jsem tehdy neměl, tak si nepředstavujte, že mě to nějak obzvlášť bavilo. Rozhodně jsem raději s klukama lítal po okolí nebo se chodil koupat a tak. Ale na druhou stranu, základy jsem pochytil, i když jsem se o to nijak zvlášť nesnažil.

Druhý začátek byl asi před pěti lety. Vlastně letos to už bude šestý rok, co jsem s včelařením začal. Vzal jsem to jako možnost užitečné zábavy na důchod. Do toho se sice zatím nechystám, nebo se mi spíše nechce, ale jednou asi budu muset, no a přivýdělek bude dobrý. Napřed jsem začal s pěti včelstvy. Měl jsem je tady za domem. Musel jsem nastudovat hromady literatury, abych něco nezanedbal, ale vyplatilo se mi to. Do dalšího roku jsem o žádné nepřišel a mohl jsem tak počet zdvojnásobit. Dnes jsem se dostal na počet 160 a jak uvidíte, nemám je jenom tady na zahradě. Rozmístil jsem je po okolí. Jestli budete chtít, všechny stanoviště vám ukážu.

pan Mastný s ženou

Pan Mastný s ženou

Tak to bychom, pane Mastný, celkem rádi. Včely známe tak akorát z televizních dokumentů nebo z žihadla v noze…

Vidíte, na to nejdůležitější jsem zapomněl. Úplně nejdříve, než jsem před těmi pěti lety začal se včelařením, musel jsem zjistit, jestli je někdo z nás na včely alergický…

Vidíte, tak to by mě nenapadlo. Ale souhlasím, že je důležité na alergologii předem zajít…

Ale kdepak alergologie. Nechali jsme se si dát žihadlo a bylo. Ono úplně stačí se v létě projít na boso po louce.

Docela bolestivý způsob.

Nám to tak nepřijde. Kromě toho, četl jsem, že v některých zemích – mám dojem, že v Polsku – je to uznávaná léčebná metoda. Já třeba, když vytahuju rámky nebo vůbec, jak dělám kolem včel, nerad používám rukavice, tak schytám kolem čtyřiceti žihadel.

Tak to jsem si nemyslel ani náhodou! Když si představím čtyřicet bodnutí – to přece musí šíleně bolet, ne?

Ani ne, to si zvyknete. Spíše to pak trochu svědí.

A když už mluvíme o práci kolem včel – co Vás na ni nejvíce baví?

Baví, baví, hmm… to je těžko říct, co baví. Určitě mě baví, když včelstva prospívají, nejsou nemocná a je dost medu. Ale to vše závisí také od počasí.

Někdy se stane, že mi úly vyvrátí vítr, který tu bývá opravdu silný nebo když se mi včely vyrojí anebo mi je někdo ukrade.

Ukradne? To se taky děje?

Bohužel ano. Zrovna letos se mi pár včelstev ztratilo a je to smutný pohled.

Tomu věřím. Vkládáte do toho tolik úsilí. No, nikdy bych to neřekl, ale jak vidět, nenechavci se dostanou i tady, na konec světa.

Když jsme u té práce kolem včel, které období je pro Vás nejnáročnější? Myslím pracovně.

To myslíte jako fyzicky náročná?

A může to být i jinak?

To právě ano. Fyzicky náročné je třeba stáčení medu, kdy musím zajet pro plástve a tady z nich ten med dostat. Jak jsem se zmínil, úlů mám celkem 160 na čtyřech stanovištích. Jedno z nich mám tady u domu, to je v podstatě taková základna. Ostatní tři mám po okolních lesích a pastvinách. Pro orientaci jsem je pojmenoval „Dolní Dvůr“, „Horní Skorošice“ a „Rybníky“. Každé z těch čtyř stanovišť je v různé nadmořské výšce, a tak jaro začíná všude trochu jinak. Tohle mi pomáhá v tom, že nemusím obsloužit všechny úly najednou, ale pěkně postupně od nejníže položených až po ty nejvýše.

No a pak máte tu fyzicky nenáročnou práci, ale jinak hodně náročnou na zodpovědnost – sledování stavu včelstev. Například, kdy po zimě zakrmit a jestli vůbec zakrmovat. Nesmíte ani brzy ani moc pozdě. V podstatě během celého roku, kromě tuhé zimy samozřejmě, se musí sledovat, jestli mi včely nenapadla nějaká nemoc nebo roztoč. Taky je důležité udělat v pravou chvíli opatření, aby se mi včely nevyrojily. Všechno tohle má obrovský vliv na to, zda o včely přijdete nebo ne.

To je ale při 160 úlech obrovské množství práce!

Tak úplně jednoduché to není, ale zvládnout se to dá.

A to zvládáte celé sám?

To ne. Při stáčení medu mi pomáhá moje žena. Sám bych to asi nezvládl.

A jaké druhy medu stáčíte? Míváte třeba lipový?

Občas se to podaří, ale není to moc často. Někdy se podaří akátový, někdy bylinkový, ale většinou jsou smíšené. Víte, tady ta krajina je hodně pestrá. Jsou tady smíšené lesy, pastviny a louky a včely nepřinutíte létat na jedno místo. Na jeden strom. Jak říkám, někdy se jednodruhový med podaří, ale bývá to spíše rarita. Musím ale přiznat, že když se něco takového povede, mám z toho radost. Třeba med z bylinek nádherně voní. Aby takový med potěšil ani ho člověk nemusí jíst. Stačí přivonět.

A zkoušel jste někdy vyrábět další produkty z medu? Například víno, medovina…

(smích) To ne. Já víno dělám z vína…

…?

No, pěstuju si vinnou révu a zkouším to.

Á, takhle! Čím vším se, pane Mastný, zabýváte?

Ale né. To víno, to je jenom takový koníček. Je docela možné, že toho agronoma jsem neměl dělat tady v Jeseníkách, ale na jižní Moravě…(smích). Ale asi ne, je to fakt jenom zábava. Pěstuju hlavně barevné odrůdy. Však pak Vás tady provedu po zahradě, uvidíte.

Takže už máte vše, co chlap rád. Jak se říká, „víno, ženy, med.“

(smích) No, tak nějak…

Skleník Zahrada Kočky

Když se, pane Mastný, vrátíme ke včelám, tedy vlastně medu, jaké jsou podle Vás jeho nejhodnotnější vlastnosti?

Nejhodnotnější vlastnosti? No, tak porovnáním s rafinovaným cukrem, který já řadím do kategorie prázdných kalorií, je med zcela jedinečná potravina. Cukr vám dá v podstatě jenom ten sacharid. Med taky obsahuje sacharózu, ale zhruba v jednom procentu. Zbytek je fruktóza, glukóza, minerály a vitamíny. To, že je antibakteriální, asi víte. Kdysi se dokonce používal na vlhké hojení ran, vředů a podobně.

Jak říkám, med sice s cukrem patří do stejné skupiny potravin, ale fakticky ho s cukrem srovnat vůbec nejde. Snad jedinou nevýhodou medu je, že všechny ty dobré a léčivé vlastnosti si zachovává do čtyřiceti stupňů…

Ale když tu tak mluvím o medu jak je zdraví prospěšný, bylo by taky dobré zmínit včely. Med je sice produktem včel, ale v porovnání s nimi je téměř bezvýznamný. Kdybych to chtěl říct krátce, tak včely se bez lidí obejdou, ale my bez nich ne. V podstatě udržují lidstvo při životě. Nemyslím samozřejmě medem, ale svou prací. Kdesi jsem četl, že kdyby včely vyhynuly, tak lidstvo se do čtyř let poroučí taky. Přežili by snad jen eskymáci, kde jim včely nelétají.

Asi z toho důvodu jsou teď spuštěny všelijaké podpory a dotace pro včelaře, že?

Určitě. Je to hlavně z toho důvodu. Jsou dotace na léky pro včely, dezinfekce úlů, na pořízení včelstev a tak, ale úplně by stačilo kdyby se lidi vrátili k původnímu zemědělství. Dnes, aby byly výnosy, se všude kromě umělých hnojiv používají hlavně fungicidy, herbicidy a insekticidy. No a když si představíte koktejl této chemie na poli, tak jenom blázen by si mohl myslet, že se nedostane do potravinového řetězce. Kromě toho, že tyhle svinstva ve formě potravin dostaneme taky do sebe, tak zabíjíme vše ostatní. Na včelstva to má potom takový vliv, že jsou slabá a nedokáží odolávat nemocem, no a proto se musejí zase léčit. Je to uzavřený kruh.

Myslíte, že je z něj cesta ven?

No, snad lidstvo dostane rozum až zjistí, že se vlastně samo vyhlazuje. Buďme optimisti. Jisté náznaky tu už jsou.

Včelí úl, zdroj medu

Odkud pochází náš med

Vy tu, jak tak koukám po okolí, asi podobné problémy se zemědělci nemáte. Jsou tu mezi lesy vůbec nějací?

Ale to víte, že ano. Před rokem 89 tu bylo dokonce družstvo, které zaměstnávalo přes 600 lidí. Dnes je tahle dávná sláva samozřejmě pryč, ale pole tu zůstala a musí se obdělávat.

Mám sice všechna stanoviště u lesů a pastvin, ale vím, že včelám neporučím. Letí tam, kde mají pastvu. To, co jim chutná. Naštěstí se ale dá se všemi zemědělci domluvit, spolupracujeme a naschvály se nedělají. Taky jaké by to byly naschvály… Vždyť oni taky moc dobře ví, že jedině se včelami budou mít slušnou úrodu.

Takže jste zatím nemusel nic zásadního řešit?

Zatím je to všechno v pohodě.

Tak doufejme, že to tak i zůstane a nezbývá, než Vám popřát…jak se vlastně včelařům přeje? Myslivci mají třeba „lovu zdar“. A včelaři…?

(smích) Tak to opravdu nevím. Asi nic.

Tak aspoň poděkuji za rozhovor a popřeji pevné zdraví.

Vám také.
Posted in rozhovory and tagged , , .

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *